Monetarismus (zakladatelem M. Friedman)
– nejstarší složka nové konzervativní ekonomie (počátky v 50.letech 20. století)
– orientace na fungování tržního mechanismus zajištěním cenové stability
Friedmanovo učení sice bere v úvahu vývoj keynesiánské teorie a používá mnohé jeho pojmy, ale jeho hospodářskou politiku odmítá a kritizuje (zejména nezbytnost státních zásahů a podceňování úlohy peněz).
Vychází z neoklasického modelu fungování tržní ekonomiky – tržní je systém v zásadě vnitřně stabilní (na základě stabilní poptávky po penězích) a je schopen neustále obnovovat svou rovnováhu. Tuto přirozenou rovnováhu mohou narušit jen exogenní příčiny jako jsou zásahy státu (usilující o stimulaci ekonom. růstu nebo snížení nezaměstnanosti) a nevhodná monetární politika.
=> Zaměřovali se na stranu nabídky a všímají si hlavně vlivu růstu nabídky peněz na výrobu a ceny. Hlavním nástrojem regulace je proto vhodně uplatňovaná monetární politika, která má svými nástroji vytvořit prostředí cenové stability prostřednictvím stability růstu nabídky peněz, která by odpovídala růstu HDP (vychází z kvantitativní teorie peněz a z její transakční rovnice: M*v = P*Q). Fiskální politiku ale neignorovali, protože má důležitý vliv na úrokovou míru a tak stát by měl působit jen v rámci ovlivňování její výše, aby tím reguloval přírůstek peněz do oběhu.
AS a AD: ceny jsou relativně pružné (AS je dlouhodobě vertikální na úrovni potenc.produktu). Proto zvýšením AD není možné dlouhodobě zvýšit reálný Y – jakékoliv opatření zaměřené na jeho zvýšení vede v konečném důsledku pouze k růstu cenové hladiny – k inflaci.
