9.3 Deficit státního rozpočtu a vytěsňovací efekt
Předpokládané účinky keynesiánské aktivní fiskální politiky na agregátní poptávku a reálný důchod jsou
významně zpochybňovány teorií vytěsňování. Teorie vytěsňování říká, že aktivní fiskální politika nemá reálný
efekt předpokládaný keynesiánskou teorií, ale převážně vytěsňovací efekt. Vytěsňovací efekt znamená, že růst
státních výdajů a strukturální deficit státního rozpočtu způsobují omezování soukromých výdajů.
Státní výdaje vytěsňují soukromé výdaje přímo (přímou substitucí) nebo nepřímo (prostřednictvím růstu
úrokových sazeb). Přímá substituce znamená, že stát zvýší výdaje na veřejnou dopravu a jednotlivci sníží své
výdaje na osobní dopravu. Nepřímé vytěsňování nastává, když stát zvýší např. výdaje na obranu, aniž zvýší daně.
Následkem toho roste deficit státního rozpočtu, vláda si k jeho financování musí vypůjčit fondy na finančním
trhu, to vyvolá růst reálné úrokové sazby a následně pokles investičních a spotřebních výdajů.
