Po zkušenosti s destruktivním působením volných kursů
Po zkušenosti s destruktivním působením volných kursů v meziválečném období bylo rozhodnuto o tom, že
příští systém bude opět systémem pevných devizových kursů (tzv. zlatý dolarový standard). Kotvou celého
systému byl USD, který byl určen jako hlavní mezinárodní rezervní měna, jediný byl přímo směnitelný za zlato a
jeho cena byla fixována na 35 USD za unci zlata. Ostatní měny potom stanovily pevný kurs své měny oproti
USD (a tím i oproti zlatu).
Takto stanovené devizové kursy se mohly od zvolených parit odchylovat pouze v rozmezí ± 1 % a v tomto
rozmezí byly udržovány intervencemi na devizových trzích. Pokud u některé členské země vznikl dočasný
nedostatek devizových rezerv potřebných k intervenování, MMF byl zavázán poskytnout této zemi devizy k
zajištění obrany její měny oproti tlakům vycházejícím z dočasných faktorů. Pokud některá země naopak
získávala při intervencích velké množství USD, a tím rostly její rezervy, mohla vyměnit získané USD za zlato
při fixní ceně 35 USD za unci v americké státní pokladně. Pokud byly vyčerpány všechny možnosti obrany
dohodnuté kursové parity, mohla členská země po dohodě s MMF svou měnu devalvovat či revalvovat.
