Výrobu chápe jako výrobu užitečnosti
Výrobu chápe jako výrobu užitečnosti – odklon od nákladového pojetí hodnoty, za zdroj hodnoty považuje užitečnost.
Překonává tradiční pojetí úroku jako složky zisku.
Peníze bere jako transakční prostředek, ne jako uchovatele hodnoty.
David RICHARDO (18/19s.)
– snažil se popsat zákonitosti rozdělování národního důchodu mezi renty, mzdy a zisky
Je nejvyhraněnějším představitelem pracovní teorie v klasické škole. Richardův výklad navazuje na Smithe (stejně jako Malthus). Jeho ekonomie je vybudovaná na pracovní (nákladové) teorii hodnoty (pokračoval v ní Marx) – odvozuje výši cen od výše pracovních nákladů, čím větší množství lidské práce je vynaloženo, tím větší je hodnota výstupů. Práce je zdrojem hodnoty a náklady práce jsou měřítkem hodnoty, kapitál je minulou prací.
– vyřešil paradox vody a diamantu – oddělil zboží vzácná (cena je závislá pouze na poptávce, nelze zvýšit nabízené množství) a reprodukovatelná (cena je ovlivněna poptávkou pouze krátkodobě, zvýšení poptávky zvýší nabídku a cena opět klesne).
Formuloval také teorii komparativních výhod (pokračování teorie absolutní výhody; země má komparativní výhodu u toho zboží, které vyrábí v porovnání se zahraničím levněji než jiná zboží) stimulovala liberalizaci mezinár. obchodu.
