Ekonomické subjekty v makroekonomické rovnováze
Makroekonomická rovnováha je také stav, kdy nikdo nepovažuje za vhodné měnit svá ekonomická
rozhodnutí v existujících podmínkách, jsou-li dány všechny informace a možnosti. Velikost spotřeby, úspor a
investic, množství držených reálných peněžních zůstatků a množství nabízené práce se zdají každému
nejvýhodnější, v daných běžných podmínkách a při existujících kontraktech. Taková situace pochopitelně
neznamená, že každý je šťasten a spokojen. Někteří mohou naopak pociťovat svou situaci jako velmi špatnou a
mohou se dokonce cítit oklamáni.
Významnou příčinou znepokojení může být to, že míra inflace se nakonec liší od té, která byla očekávána v
době, kdy byly uzavírány různé kontrakty. Zaměstnanci a věřitelé se mohou cítit podvedeni, když se inflace
ukáže být větší, než se očekávalo. Zaměstnavatelé a dlužníci se za této situace cítí být oproti původním
předpokladům zvýhodněni (viz kap. 12). Důležité je ovšem to, že žádná z těchto skupin nemůže v podmínkách,
které jsou dány, konat lépe, než skutečně koná.
Nyní můžeme přidat pátou základní podmínku makroekonomické rovnováhy:
5) skutečná míra inflace se rovná očekávané míře inflace.
Právě na tuto podmínku a na její spojení s podmínkami předchozími kladou představitelé nové klasické
makroekonomie velký důraz.
