13.1 Keynesiánské pojetí Phillipsovy křivky
Původní Phillipsova křivka
Tvůrci hospodářské politiky byli v období těsně po 2. světové válce vystaveni problému, jak udržovat
vysokou míru zaměstnanosti, aniž by docházelo k růstu míry inflace. V té době dominující keynesiánská
makroekonomie byla konfrontována s empirickou skutečností, že pokud se makroekonomická politika orientuje
k dosažení cíle plné zaměstnanosti, tak ještě dříve, než dospěje ekonomika do stavu plné zaměstnanosti, začne
významně růst cenová hladina.
Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku v roce 1958 jako první dal článek elektroinženýra A. W. Phillipse
z London School of Economics „The Relation Between Unemployment And The Rate of Change In Money
Wages In The United Kingdom, 1861 – 1957″. A. W. Phillips zkoumal vztah mezi nezaměstnaností a mzdovou
inflací ve Velké Británii za velmi dlouhé časové období a na základě statistických údajů o vývoji míry
nezaměstnanosti, hodinových sazeb nominálních mezd, dovozních cel a indexu životních nákladů, se snažil najít
korelaci mezi mírou nezaměstnanosti a mírou mzdové inflace (tj. mírou růstu nominálních mzdových sazeb).
Dospěl k závěru, že mezi vývojem míry nezaměstnanosti a míry mzdové inflace existuje nepřímá závislost,
kterou je možno zobrazit pomocí klesající křivky.
