Koordinace fiskální politiky s politikou monetární
Jednou z podmínek úspěšnosti aktivní fiskální politiky je její vhodná kombinace s politikou monetární.
Obecně je uznáváno, že kombinace uvolněné fiskální a uvolněné monetární politiky nebo přísné fiskální a přísné
monetární politiky nejsou za normálního vývoje ekonomiky nejvhodnější. Diskuse se však vede o tom, zda je v
určitých situacích výhodná spíše kombinace uvolněné fiskální a přísnější monetární politiky nebo kombinace
přísnější fiskální a uvolněné monetární politiky.
Realita politického života však v mnoha zemích vede nezávisle na doporučeních teoretických ekonomů ke
kombinaci uvolněné fiskální a přísnější monetární politiky. Pro politiky je populární zvyšovat státní výdaje, ale
nezvyšovat či dokonce snižovat daně. To vede samozřejmě k trvalým deficitům státního rozpočtu. Nezávislé
centrální banky mají za této situace obavu z růstu míry inflace a prosazují proto přísnější monetární politiku (to
je např. situace v Německu v letech po sjednocení). Výsledkem této nekoordinované hospodářské politiky (tj.
kombinace expanzívní fiskální – restriktivní monetární politika) jsou: (1) vysoké úrokové sazby, růst spotřebních
výdajů na úkor výdajů investičních a někdy i dlouhodobý pokles míry úspor a míry investic; (2) zvyšování
podílu veřejných výdajů a snižování podílu soukromých výdajů na reálném GDP.
