Spotřební funkce a mezní sklon ke spotřebě
Při zkoumání determinace reálného důchodu je nejvhodnější začít analýzou determinace největší složky
agregátních výdajů, kterou jsou výdaje na osobní spotřebu. V kap. 2 jsme si řekli, že celkový disponibilní
důchod domácností (YD) je rozdělován na částku určenou na spotřebu (C) a částku určenou na úspory (S). Jakým
způsobem však domácnosti rozdělují svůj disponibilní důchod mezi spotřebu a úspory?
Při hledání odpovědi na tuto otázku budeme předpokládat, že spotřeba domácností má dvě složky: spotřebu
autonomní a spotřebu indukovanou. Za autonomní spotřebu (C0) budeme považovat tu složku spotřeby, jejíž
výše je nezávislá na výši důchodu. Tato složka je dána tím, že ať v daném měsíci vyděláme více či méně,
udržujeme na určité stabilní úrovni výdaje na základní potraviny, na oděvy, na městskou hromadnou dopravu
apod. V numerickém příkladě, pomocí něhož budeme doprovázet výklad této kapitoly, bude autonomní spotřeba
domácností při každé úrovni důchodu 25 mld Kč. Pokud by byly autonomní spotřební výdaje jedinou formou
výdajů na spotřebu, pak by celkové výdaje na spotřebu (C) činily:
C = C0 = 25 mld Kč
