Existují 3 hlavní kategorie kapitálových statků:
stavby, zařízení a zásoby. Jsou to tedy takové vyrobené statky dlouhodobé spotřeby, které slouží k další výrobě. Základní vlastností je tedy to, že jsou současně vstupem i výstupem.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí po delší dobu. K přenesení ceny kapit.statku do ceny finálního statku slouží odpisy, slouží pak i jako zdroj na nákup nových kapitálových statků (jako zdroj obnovovacích investic). Celkové investice do kapitálových statků se tedy skládají
– z obnovovacích (restitučních) investic
– z čistých investic.
IB = IR + IN
Firma si může pořídit nové kapit. statky buď z vlastních zdrojů nebo si je může vypůjčit formou úvěru na trhu kapitálu. Trh kapitálu – je součástí finančního trhu, bývá označován jako trh dlouhodobých peněz, kde se střetává S a D po kapitálu. Jako optávající zde vystupují firmy a jako nabízející domácnosti (spotřebitelé). Předmětem obchodování jsou zejména dlouhodobé úvěry a cenné papíry (akcie, obligace). Významným faktorem jsou zde spekulace.
Úvěrem se vytváří vztah dlužníka a věřitele. Rozvoj úvěrových operací umožnil vznik specializovaných institucí (bank) zprostředkovávajících právě přesun dočasně volných prostředků. Cenou úvěru (kapitálu) je úrok (důchod z kapitálu).
Výše úroku závisí na úrokové míře, která je právě výsledkem střetu nabídky a poptávky po penězích na finančním trhu.
