2. ) NDK na trhu produkce, DK na VF

– tzn. firma je cenovým tvůrcem na trhu výstupu zatímco cenovým příjemcem na trhu vstupů
– základní rozdíl je ve tvaru MRPL– bude strmější a ležet pod „tou v DK“ (v důsledku klesající individuální poptávkové křivky po výstupu firmy a rychleji klesajícího MR, MR < P)
=> při formování dlouhodobé poptávky firmy vzniká čtvrtý efekt – příjmový – tlak na posun křivky MRPL dolů
(v důsledku poklesu w se sníží MC a nový průsečík s MR bude na zvýšeném množství ale nižší ceně produkce, což sníží také MR)
– dlouhodobá křivka D bude mít tedy větší sklon ne v DK (bude strmější)
– konstrukce tržní D probíhá analogicky (opět bude elastičtější)

3.) NDK na trhu VF (práce není homogenní, nedostatečné info)

= omezený počet firem poptávajících práci (firmy jsou cenovými tvůrci)
 rostoucí křivka individuální nabídky práce (nabídky jedné firmě)
= aby firma mohla najímat další jednotku práce musí zaplatit vyšší sazbu (MFCL rostou ještě rychlejším tempem, tj. mezní náklady na dodatečnou jednotku práce budou vyšší ne mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor).
– optimální množství práce je opět dáno vztahem MRPL =MFCL, ale mzdová sazba bude stanovena na úrovni, která odpovídá AFCL, která zobrazuje nabídku práce vůči jedné firmě (vyšrafovaná plocha představuje výhodu 1 z omezeného počtu firem kupujících práci) => nelze zkonstruovat křivku D po práci (neexistuje funkční vztah mezi w a Qw).