Permanentní zvýšení agregátní poptávky
(nominálního produktu) při předpokladu adaptivní metody formování očekávané míry inflace tak zvyšuje skutečnou produkci jen krátkodobě. V dlouhém období nevede k růstu produkce, produkce se vrací na úroveň potenciálního produktu. Míra inflace se během tohoto procesu zvyšuje, posléze převýší úroveň tempa růstu AD, aby se nakonec vrátila na úroveň odpovídající tempu růstu AD.
V případě formování očekávané inflace na základě racionálních očekávání, kdy ekonomické subjekty berou jako základnu rozhodování všechny dostupné informace, by na zvýšení míry růstu AD reagovaly okamžitým zvýšením cen, mezd (to by posunulo SP nahoru do nového rovnovážného bodu). Produkce by se nezměnila, nebyl by nutný přizpůsobovací proces, rovnováha by se ustanovila ihned (při inflaci odpovídající růstu AD).
→ „rozdělování“ permanentního růstu tedy závisí na typu formování očekávání a sklonu křivky SP (g)!!
2.) nabídková inflace = projevuje se nabídkovými šoky (jedná se o omezení nabídky zpravidla růstem nákladů a to i
za situace, kdy skutečný produkt nedosahuje úrovně potencionálního), příčinou je:
• Růstem nominálních mezd rychlejším tempem než je růst produktivity práce
• Růst cen základních surovin
• Existenci nedokonalé konkurence
• Politickými událostmi
• Depreciace měnového kursu
• Růst míry zdanění
