Nástroje vnější obchodní a měnové politiky

Liberalizace zahraničního obchodu není ve všech zemích různá. K charakteristickým znakům státní hosp. intervence patří určitá míra ochranářství (protekcionismu), jehož záměrem je ochrana domácích producentů před silnějšími zahraničními konkurenty a jejich produkcí.
Nástroje vnější obchodní politiky dělíme:
• nepřímé (tržní), kam můžeme řadit opatření monetární a fiskální politiky, poku mají vliv na vývoj platební bilance, ale také intervence na devizových trzích.
• přímé, charakterem administrativní opatření jako dovozní kvóty, cla, vývozní subvence a neviditelné překážky dovozu.

Schéma konečných cílů vnější obchodní a měnové politiky:

Přední místo mezi nástroji obchodní politiky pak zaujímají cla a kvóty:
 clo je svým obsahem daň, kterou vybírá stát za dovoz do země nebo vývoz ze země. Zvýšení celních sazeb omezuje celkový objem dovozu a tím i úroveň AS na domácím trhu.
 kvóty stanovují maximální objem určitého druhu výrobku, který je možno do země dovézt ve stanoveném období.
 vývozní prémie (subvence) je opatření na podporu vývozu (ve formě odečtu z daně).
Původní rovnováha v bodě E0, na světovém trhu je cena na úrovni pw, pak se utvoří rovnováha při produkci Yw. Rozdíl Yw – Y0 je dovoz a Yd je podíl domácí produkce. Poté uplatnění cla – zvýšení ceny na pc => pokles objemu realizované produkce i podílu dovozu v ní.