4.3.1. Cíle fiskální politiky
Cíle fiskální politiky jsou bezprostřední a konečné. Bezprostředními cíli je ovlivnění agregátní poptávky a nabídky a na základě těchto výsledků zásahy do zaměstnanosti a cenové hladiny, což jsou už konečné cíle. Podle toho jakou politiku má vláda ve svém programu, rozlišujeme restriktivní a expansivní politiku. Restriktivní politika utlumuje růst agregátní poptávky. K dosažení těchto cílů jsou použity nástroje: změny ve výši čistých daních a státní výdaje.
4.4. Kombinace monetární a fiskální politiky
Ve skutečnosti vláda provádí makroekonomickou regulaci oběma politikami – monetární i fiskální. Snaží se o jejich vzájemnou koordinaci:
makroekonomická regulace je zaměřena na řízení agregátní poptávky a to její stimulací (usilují o růst zaměstnanosti a produktu). V případě expanzivní politiky vláda preferuje fiskální expanzi (růst výdajů G, snížení daně). Účinnost může být zesílena expanzivní měnovou politikou, čímž je minimalizován efekt vytěsňování. U fiskální restrikce a poklesu úrokové míry by restriktivní měnová politika tento pokles brzdila
ovlivňování struktury produktu – měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. Naopak opatření fiskální pol. vedou jednak k růstu úrokové sazby a jednak stimulují výdaje podle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy, transfery domácnostem nebo podnikům, …)
