1.3. Mezinárodní obchod

Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. (banány se dají pěstovat jen v teplých krajích a ne na severním pólu). Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifkovanou pracovní sílu). Princip kompararivní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
K tomu aby mohly firmy obchodovat přes hranice, je nutné mít určité předpoklady. Toto prostředí je tvořeno vnější obchodní a měnovou politikou státu (VOMP). VOMP je politika, která sleduje měnové kursy, množství služeb, výrobku a kapitálu, které jde přes hranice, podmínky vývozu a dovozu. Stát vstupuje na mezinárodní trh s cílem odstranit bariéry trhu, tržní selhání, zajišťování sociálních aspektů… a mimo jiné se stát snaží chránit své firmy před konkurencí ze zahraničí. Snahou VOMPu je prosadit z dlouhodobého hlediska vyrovnanou platební bilanci, což je jedna z podmínek pro dosažení jmenovaných cílů. Dalším bezprostředním cílem je zmírňování výkyvů měnových kursů. Těmito bezprostředními cíli se vláda snaží dosáhnout konečných cílů, jež spočívají ve stabilní cenové hladině a vysoké úrovně zaměstnanosti. K dosažení těchto cílů používá stát nástrojů své VOMPolitiky.
1.3.1. Nástroje VOMPu
Nástroje VOMPu se mohou dělit do dvou skupin.
1.3.1.1. Nepřímé nástroje
Nepřímé (tržně orientované): jsou to především intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance (viz. systém pružných měnových kursů). Intervencí na devizových trzích může stát ovlivňovat měnové kursy a tím následovně pohyb zboží, služeb a kapitálu přes hranice země. Centrální banka za národní měnu nakupuje cizí prostředky – tím zvyšuje jejich poptávku a i cenu. Celý tento proces je spojen se systémem řízených kursů, tzv. managed floating.