1. NEZAMĚSTNANOST. MAKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY TRHU PRÁCE

1.1. Měření nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti
Množství lidí, kteří nepracují, je zachycováno pomocí tzv. míry nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných k množství ekonomicky aktivních lidí.
Mezi nezaměstnané (U) jsou počítáni ti, kteří sice nepracují, ale o práci se aktivně ucházejí. Jsou registrováni na úřadu práce, hledají zaměstnání, … Další skupinu tvoří ti, kteří nepracují a ani se o práci jinak nesnaží. S těmito lidmi ekonomika nepočítá. Jedná se o ekonomicky neaktivní část obyvatelstva (studenti, bezdomovci, …).
Součet pracujících (zaměstnaných nebo samostatně podnikajících) a nezaměstnaných dává množství ekonomicky aktivních obyvatel (L).
Čili míra nezaměstnanosti je:
Dalším pojmem souvisejícím se zaměstnaností je čistá změna v počtu zaměstnaných. Ta je dána rozdílem počtu těch, kteří našli práci a těch, kteří ji ztratili.
V případě, že L=0, tj. případ, kdy počet lidí, kteří práci ztratí, je roven počtu těch, kteří práci najdou, se tento stav nazývá přirozená míra nezaměstnanosti, s je míra ztráty pracovních sil, n je míra nových pracovních příležitostí. Matematicky lze PMNZ tj. u* vyjádřit jako:
Vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Naopak zvyšující se míra nových pracovních příležitostí přirozenou míru snižuje.