1.3. Náklady firmy v krátkém období

Celkové náklady (TC) – získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
• variabilní (VC) – s růstem objemu výroby rostou
• fixní (FC) – s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.

Další rozdělení nákladů je na:
• explicitní – musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
• implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) – reálně je firma neplatí, jedná se o „ušlý příjem“ z výrobních faktorů

Náklady průměrné a mezní:
• průměrné (AC) – náklady na jednotku produkce
;
• mezní (MC) – náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku

1.4. Odvození nákladové křivky při dvou variabilních inputech
V dlouhém období uvažujeme produkční funkci se dvěma proměnlivými inputy (prací a kapitálem).
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.

Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci – poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.

Izokosta – linie stejných celkových nákladů – znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.

Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.