9, ORGANIZAČNÍ FORMY OBCHODNÍCH FIREM

organizace OF – na základě cílů a strategie účelně uspořádává procesy a zdroje za účelem dlouhodobé prosperity
charakteristické znaky organizace: *smysluplnost, cílová orientace
*organizační struktura – lidé a technické prostředky – tvrdé prvky řízení
*pravidla průběhu procesů (nákup, personalistika…) /
*organizační kultura – měkký prvek
faktory ovlivňující organizaci OF: *vnější – obecné podnikatelské prostředí, situace v konkrétním odvětví
*vnitřní – zvolená strategie, velikost podniku, používaná technologie, informační systém, kvalifikace personálu aj.
3 klíčové úkoly efektivní organizace: 1, uspořádání procesů a vznik základní organizační struktury
2, obsazení organizačních míst lidmi schopnými pracovat v daných podmínkách
3, koordinace a stimulace jednotlivců i skupin (MOJ, divize …)
typy organizační struktury:
1, jednoduchá – pro malé OF, spojuje úlohy vlastníka a výkonného ředitele, neformální

2, funkcionální – odborní specialisté na jednotlivé funkce, využití dělby práce (nákup, marketing, řízení, finance, řízení lidských zdrojů)
– možnost rozporů mezi jednotlivými úseky (krátkodobé a dlouhodobé cíle) – liniové a štábní útvary
– potřeba větší byrokracie
– motivace vlastníka musí být doplněna stimulací ostatních pracovníků
3, hospodářská střediska – dělba práce nejen podle odbornosti, ale i věcně (geograficky aj.) – divize, provozní střediska, dceřinné společnosti
– nutno zajistit měřitelné vstupy a výstupy jednotlivých HS – společná úhrada nákladů spojených s fungováním firmy
– vzájemné vyúčtování – ve vnitropodnikových cenách
4, maticová – kombinace funkcionální a některé další
– problém dvojího nadřízeného – nebezpečí dominance jednoho z nich
strategické podnikatelské jednotky – zaměření na určitou výrobkově-tržní kombinaci, tedy na konkrétní skupinu zákazníků
– dělba práce nikoli podle věcného hlediska, ale podle segmentů trhu
– specifický okruh konkurentů
– četnější externí vazby než vazby interní (tj. neobchodují mezi sebou)
– formulace strategie nezávisle na jiných SBU
– za plánování, výsledky a kontrolu je zodpovědné vlastní vedení, nikoli vedení korporace
organizace multinacionálních korporací – firmy s provozními jednotkami v zahraničí, na něž může mateřská společnost uplatňovat vliv, se společným know-how
*exportní oddělení a obchodní zastoupení – pokud je ZO činnost doplňkem hlavní aktivity
*zahraniční dceřinné společnosti – přímý styk se zahraničním trhem, využití komparativních výhod
*mezinárodní divize – specializovaná na zahraniční aktivity
*globální organizace – není diference mezi domácími a zahraničními aktivitami
– vícedimenzní maticová struktura, obvykle dělená podle geografických oblastí
organizační kultura – normy a vzory jednání a hodnotové představy, které společně sdílí členové určité skupiny a používají je při generování svého chování
– 5 znaků: *učení
*sdílení
*adaptabilita – mění se v závislosti na změnách okolí
*symboličnost – hodnoty se navenek projevují v symbolech
*vrstevnatost – od vnějších projevů po vnitřní pocity (symboly, hrdinové, rituály, hodnoty)
organizační design – 4 faktory ovlivňující organizační kulturu firmy:
*rozpětí moci – míra, ve které jsou méně mocní členové ochotni akceptovat nerovnoměrné rozložení moci a vlivu
*míra individualismu – do jaké míry se lidé učí jednat jako nezávislí jedinci nebo jako členové skupiny
*míra maskulinity – preferování hrdinství, úspěchu, výkonnosti před mezilidskými vztahy, konsensuálností a kvalitou života
*míra vyhýbání se nejistotě
rozpětí řízení – počet pracovníků či organizačních jednotek bezprostředně podřízených jednomu vedoucímu
– špičatá (složitá vertikální komunikace, mnoho úrovní) nebo plochá (přetížení vedoucího) pyramida
– optimální počet podřízených – neexistuje universální definice, ale podle Graicunase cca 5-7 podřízených
– mnohofaktorová analýza – podle bodového ohodnocení sedmi faktorů určuje optimální počet podřízených (od 4 do 11)