9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.
9.3. Mechanismus veřejné volby
10. TEORIE CELKOVÉ EKONOMICKÉ ROVNOVÁHY
Předpoklad modelu celkové rovnováhy:
• cílem spotřebitelů je maximalizace užitku, cílem výrobců je maximalizace zisku
• všechny trhy jsou dokonale konkurenční
• ekonomika je barter-ekonomikou, kde jedno zboží je snadno směnitelné za jiné
• jedná se o uzavřenou ekonomiku – neexistuje zde zahraniční obchod
• existují dva druhy zboží X, Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
• existují pouze dva výrobní faktory L, K a jen dva lidé tvořící společnost – A, E
Situace celkové rovnováhy předpokládá rovnovážný stav celého ekonomického systému současná rovnováha ve výrobě a spotřebě. Celková efektivnost vyžaduje současné splnění předpokladů efektivnosti ve výrobě, směně a produkt-mixu ( výrobně spotřební efektivnost ).
Efektivnost – je z mikroekonomického hlediska situace, kdy jsou zdroje rozmístěny optimálním způsobem, tzn. Že nemůžeme zvýšit, zlepšit atd. využití jednoho zdroje aniž by tím neutrpělo využití jiného zdroje.
