1. Vývoj mezinárodního zadlužení
K dalšímu rapidnímu nárůstu zadlužení dochází počátkem 80. let. V letech 1978-82 stouplo vnější zadlužení rozvojových zemí ze 399 mld. USD na 752 mld. USD a dluhová služba ( úrok a amortizace dlouhodobých dluhů) 57 mld. USD na 120 mld. USD, což je v relativním vyjádření z 19% na 23,6% vývozu rozvojových zemí. Jednou z hlavních příčin tohoto nárůstu byl 2. ropný šok, ke kterému došlo na počátku 80. let. Vlivem ropných šoků se navíc vyspělé tržní ekonomiky dostávaly do recese a musely čelit vysoké inflaci, proti níž se bránily silnou monetární politikou, která měla za následek významné zvýšení úrokových měr. To značně znevýhodnilo zadlužené rozvojové země. Mimo to vedlo hluboké zadlužení rozvojových zemí také k omezení půjček, které tyto země jen těžko získávaly i za mimořádně tvrdých podmínek. Jako výsledek těchto trendů přestávají být některé těžce zadlužené rozvojové země s to hradit své závazky a dochází v nich k dlužnické krizi.
Za počátek dlužnické krize v rozvojových zemích považujeme rok 1982, kdy Mexiko jako první země vyhlásilo neschopnost splácet dluhy včetně dluhové služby. Následující rok potom otevřená dluhová krize naplno vypukla. V jejím průběhu hrozilo zhroucení mezinárodního finančně úvěrového systému. Mezinárodní finanční organizace spolu s některými specializovanými agenciemi OSN proto uspíšily regulativní opatření a díky tomu přešla dluhová krize do fáze i nadále velmi nebezpečné, avšak již nehrozící fatálními důsledky.
