2. 4. FORMY, NÁSTROJE A METODY ŘÍZENÍ VE VEŘEJNÉM SEKTORU
a) Forma řízení
Formou řízení nazýváme základní charakteristiku řídícího systému, která je určena mírou centralizace (mírou decentralizace) rozhodovacích kompetencí. Teorie řízení nám nabízí tři základní formy, a to:
aa) přímou direktivní formu
ab) přímou nedirektivní formu
ac) nepřímou formu
Ad aa) Přímá direktivní forma se vyznačuje vysokou mírou centralizace rozhodovacích kompetencí. Nástroje (pojem je vysvětlen dále), které používá mají autoritativní charakter. Úkoly ukládané z příslušného centra jsou určovány direktivně a podrobně. Od řízeného systému se očekává iniciativa pouze ve smyslu dobrého plnění uložených úkolů. Řídícím orgánům na nižších stupních je vlastně vymezen prostor pro správní činnosti. (Správní činnosti se od řídících činností liší tím, že v nich chybí skutečný rozhodovací proces. Úkolem těchto orgánů je vlastně vykonat to, o čem bylo jinde rozhodnuto.).
Ad ab) Přímá nedirektivní forma řízení se vyznačuje tím, že řídící centrum stanovuje řízeným subjektům jejich poslání (vymezené např. ve statutu nebo jiném dokumentu), případně i hlavní cíle. Volí pak nástroje řízení obvykle motivačního, zvláště finančního charakteru, které vedou řízené subjekty k vymezení takových cílů a takových způsobů jejich dosažení, které vedou optimální cestou k naplňování poslání. Obecně vzato je přímá nedirektivní forma řízení velmi účinná za předpokladu volby vhodných nástrojů řízení. Tato forma je nejvíce uplatněna v řízení po linii samosprávy.
