2. Příčiny mezinárodního zadlužení

Tento globální problém má objektivní i subjektivní příčiny. Mezi objektivní příčiny patří vlna zrychleného vědecko-technického pokroku ve 2. polovině 20. století. V té době se vytvářel nový model mezinárodní dělby práce formovaný inovacemi v řadě oblastí. Stejně jako u jiných globálních problémů, nebyly tyto nové formy interdependence a internacionalizace rovnoměrně zvládány jednotlivými subjekty světové ekonomiky. Méně vyspělé a rozvojové země se vyznačovaly malou či sníženou schopností zachycování těchto nových technologických a jiných inovačních proudů. To brzdilo obecně jejich modernizaci, která podmiňuje konkurenceschopnost výrobků těchto zemí a ovlivňuje dlouhodobě i vývoj domácí míry úspor. Nízká akumulace úspor vede potom obvykle k zadlužování, potížím při splácení dluhu, k novým půjčkám a k roztáčení spirály dluhů plodících opět dluhy.
Druhou skupinou příčin mezinárodního zadlužení jsou příčiny subjektivní, za něž nesou odpovědnost samotné rozvojové země. Mezi ně patří především volba neadekvátní hospodářské politiky. Mnohé půjčky nebyly totiž použity na produktivní nebo infrastrukturální účely, ale na dovoz zbraní a zbytného zboží. Navíc rozvojové země často nedodržovaly závazky ve své hospodářské politice. Připustily často vysokou míru inflace a stoupající deficit státního rozpočtu. Navíc jejich devizová politika umožňovala kapitálové a devizové úniky, ke kterým také velmi často docházelo. Tyto subjektivní faktory působí mnohem silněji v rozvojových ekonomikách a právě proto zde dnes spočívá převažující těžiště dluhového problému.
Celá situace mezinárodní zadluženosti byla také po léta zhoršována skutečností, že byly dlouhou dobu podceňován její rozsah a dosah a následky, ke kterým by mohla vést.