21. Peníze a jejich funkce. Pojetí peněz v ekonomii. Peněžní agregáty. Poptávka po penězích a motivy držby peněz. Nabídka peněz. Rovnice směny.

Charakter a formy soudobých peněz a peněžní agregáty
Ekonomická teorie rozumí penězi to, co je všeobecně uznáváno jako prostředek placení za výrobky a statky při směně.
Penězi se rozumí soubor aktiv, jež lidé používají k placení, tj. k nákupu zboží a služeb od ostatních subjektů.

Vznik peněz je vázán na rozvoj směny. Počáteční vývoj je spojen s komoditní formou. Do dominujícího postavení komoditních peněz se ve vývoji prosadilo zlato. Pokud peníze neměly vnitřní hodnotu, musely mít nucený oběh, tzn. byly za peníze prohlášeny rozhodnutím vlády či jiného orgánu.
Komoditní peníze byly postupně nahrazovány. Od 17. století začal narůstat vliv papírových peněz, které v běhu nahrazovaly drahý kov, fungovaly souběžně s ním a byly s ním úzce svázány. Těmito penězi byly bankovky.
Bankovky byly po předložení v bance za zlato směnitelné = zlatý standard. Pokud je vedle směnitelnosti bankovek zachován volný pohyb zlata přes hranice země a volná ražba zlatých mincí, hovoříme o čistém zlatém standardu, standardu zlaté mince. Státovky byly papírové peníze emitované státem a sloužili ke krytí potřeb státu (nebyly kryty zlatem, nucený oběh). Po 1. sv. válce prochází zlatý standard změnami:
 standard zlatého slitku – směnitelnost za zlato, to pouze ve slitcích cca. 10 kg.
 standard zlaté devizy (ČSR) – nepřímá směnitelnost domácí měny prostřednictvím povinnosti st. banky vyměnit státní měnu za měnu přímo směnitelnou za zlato.