3.) Cenová diskriminace třetího stupně
(v praxi nejčastější)
– je podobná cenové diskriminaci 1.stupně tím, že představuje diskriminaci podle
spotřebitelů. Její podstatou je rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin,
z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku.Nutné podmínky pro realizaci:
a) musí existovat kriterium rozdělení spotřebitelů do skupin. Kriteriem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě
poptávky po daném produktu (které mohou být ovlivněny rozdílnou úrovní důchodů, preferencemi apod.).
b)není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli, jinak by někdo ze skupiny s nízkou cenou mohl prodávat produkt
někomu ze skupiny s vyšší cenou, což by vedlo ke stírání rozdílů mezi cenami.
Uvedené 2 podmínky ovlivňují míru, do jaké může využít své monopolní síly ke stanovení různých cen různým spotřebitelům (např. zlevněné vstupenky pro důchodce v kině). Při rozhodování, jakou část z celkového výstupu prodá různým skupinám a za jakou cenu posupuje následovně:
