9.2.5. Státní selhání

Stát by tedy měl jednak omezovat resp. minimalizovat důsledky tržních selhání a jednak by měl přerozdělovat příjmy tak, jak to společnost považuje za nejspravedlivější.
Na vykonávání těchto úkolů musí stát vynaložit určité prostředky. Otázkou je zda je vynakládání těchto prostředků vůbec efektivní.
Vláda nemusí mít při vykonávání výše uvedených činností dostatečné informace, doba rozhodování a realizace určitého opatření může být neúměrně dlouhá, tržní subjekty mohou zareagovat úplně jinak…
9.2.6. Stát a tržní rovnováha
Státní orgány potřebují pro svou činnost finanční zdroje. Získávají je odčerpáváním zdrojů jednotlivých spotřebitelů a firmám snižují jejich příjmy, a tak i poptávku na jednotlivých trzích. Stát tyto prostředky použije také na nákup statků, ale má jinou strukturu než nákup spotřebitele. Nakupuje více statku Y a tak zvyšuje jeho cenu, a proto spotřebitel přesune část svých zdrojů do nákupu statku X, aby byl v rovnováze, viz teorém pavučiny. Pod vlivem státu se tedy změnila nejen dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, ale dochází i ke změnám z hlediska celkové rovnováhy. Stát tak mění alokaci jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
I stát však může selhat a to díky: neúplným informacím vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí, délka rozhodovacího procesu státních orgánů, neúspěch při realizaci státního opatření.

9.3. Mechanismus veřejné volby