Chování 1. firmy:
při rozhodování o svém výstupu předpokládá, že výstup konkurující firmy bude nulový, a proto se chová jako jediný výrobce v odvětví (monopol). Při volbě optim. výstupu vychází z pravidla MR = MC, bude tedy realizovat 100 jednotek.
Reakce 2. firmy: na rozdíl od očekávání první firmy chce změnit svůj výstup, jehož objem je dosud nulový. Nyní tato druhá firma považuje výstup první firmy ve výši 100 jednotek za fixní. Individuální poptávková křivka druhé firmy D2 tak vzniká jako tržní poptávková křivka mínus 100 a její optim.výstup je 50 jednotek (rovnost MR2 a MC2). První firma ve svém dalším rozhodování opět předpokládá, že poptávka po její produkci se bude rovnat tržní poptávce zmenšené o výstup druhé firmy, tj. o 50 jednotek. Z takto vzniklé individuální poptávkové křivky po produkci první firmy D1´ odvodíme křivku mezního příjmu MR1´ a z rovnosti MR1´ = MC rovnovážný výstup ve výši 75 jednotek. Tak by to pokračovalo až by si firmy trh rozdělily, každá bude dodávat 1/2. Protože však nejsme v dokonalé konkurenci, kdy se P=MC (pak by byl celk.výstup 200 jednotek), ustálí se celkový výstup odvětví na úrovni asi 133,3 jednotek (v případě monopolu by to bylo 100 jednotek).
=> rovnovážný výstup duopolu bude menší než v podmínkách DK, ale větší než v podmínkách monopolu. =>rovnovážná cena oligopolu by byla nižší než cena monopolu, ale vyšší než cena v dokonalé konkurenci.
Ve skutečnosti by však asi nemohl opakovaně nastávat případ, kdy firma nepoučena svými zkušenostmi bude mylně předpokládat, že její konkurent nebude reagovat změnou produkce na její vlastní změnu výstupu = model je statický.
