Efektivnost veřejného sektoru

V tržním sektoru se s touto otázkou teoreticky netrápíme. K užitku zaujímá svůj postoj kupující. Je to on, kdo přizná prodávanému statku užitnou hodnotu tím, že výrobek koupí za ceny, kterou mu výrobce, prodejce, nabízí. Při konkurenci na trhu se dá očekávat, že prodejce je nucen k produkci takových užitků, které mu zajistí prodej za cenu přinášející zisk. Výrobce v tržním sektoru hledá optimum mezi náklady, užitkem a cenou. Přesné vyjádření užitku není jeho doménou; vyjádří mu ho kupující.Ve veřejném sektoru musí najít vyjádření užitku producent statků. Činí tak prostřednictvím vyjádření míry uspokojení potřeb, které má svými statky uspokojovat. Činit tak musí, neboť touto cestou se uchází u veřejného rozpočtu, tedy u zastupitelských orgánů, o přidělení části veřejných výdajů.
Tato vysoká míra zprostředkovanosti, vyvolávající menší tlak na užitnou hodnotu, je ještě násobena skutečnosti, že mezi platbou daní a spotřebou statků, které produkuje veřejný sektor, není rovnovážný vztah. Platba daní je diferencovaná, zatímco přístup ke spotřebě je často nediferencovaný. A pokud je diferencovaný, jedná se o diferenciaci, ve které je výše daní a spotřeba statků v nepřímé úměře (princip solidarity). Není zde tedy bezprostřední závislost mezi nákladem a užitkem. A jak dále uvidíme, skutečnost, že si podstatnou část statků, které produkuje veřejný sektor, může spotřebitel obstarat i cestou trhu, tedy za tržní cenu, ještě snižuje tlak na užitek produkovaných statků. Dá se reálně předpokládat, že cestou trhu hledají východisko při uspokojování svých potřeb spotřebitelé z vyšších příjmových skupin, kteří jsou obvykle také náročnější na onen užitek a lépe intelektuálně připraveni ho posoudit.
V tržním sektoru je v zájmu potlačování tendence k monopolizaci velmi žádoucí, aby na trhu výrobce, producenta, vystupovalo co nejvíce subjektů. Vzniká konkurence se všemi svými pozitivními (samozřejmě i negativními) důsledky. Ve veřejném sektoru se tato tendence neprojevuje. Zakladatelem subjektů ve veřejném sektoru je veřejná správa. Založení vyvolává nároky na veřejný rozpočet a tedy i na daňovou soustavu. Rozhoduje se o tom veřejnou volbou a rozhodnutí podléhá veřejné kontrole. Projevuje se tendence k úsporám veřejných výdajů, tedy i k nevytváření podmínek pro konkurenci.