Keynes. přístup

říká, že je důležité rozlišit, na jaký účel je deficit použit. Pokud se užije na nákup „veřejného kapitálu“ (rozvoj infrastruktury), pak tyto investice zvýší míru hospodářs. růstu a prostředky vložené do deficitu se vrátí i s úroky.
Oba přístupy se ale shodují na tom, že pokud je deficit použit na spotřebu a na neúměrné zvýšení klasických výdajů, pak má špatný vliv na ekonomiku státu, protože deficit vyvolá inflaci, která tak snižuje národní úspory.

Výše rozpočtů a jejich salda jsou srovnávány relativní ukazateli:
• poměr výdajů rozpočtu k HDP – bývá často používán k vyjádření míry vládní intervence
• poměr salda rozpočetu k HDP – je např. kritériem EU, max. 3 % HDP

Veřejný dluh – je souhrn pohledávek ostatních ek. subjektů vůči státu, bez ohledu na to, zda vznikly tyto pohledávky cestou státního rozpočtu či jinak (např. převzetím závazků jiných subjektů). Pro veřejný charakter dluhu není podstatný způsob jeho vzniku, ale způsob jeho úhrady – skutečnost, že představuje pohledávku vůči současným i budoucím daňovým platbám obyvatelstva. Je to stavová veličina. Dle MMF interpretován jako celkové saldo finančních aktiv a pasiv státu, a to včetně salda eventuálních mimorozpočtových fondů. Ve většině případů má formu vládních dluhopisů.

Pokud převyšuje reálná úroková míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém deficitu = tv. domestic dept trap (domácí dluhová past).
=> Veřejný dluh nemusí vzniknout díky veřejným deficitům, protože ty mohou být financovány i jiným způsobem (emisí peněz), ale může být právě příčinou deficitu státního rozpočtu, protože úroky jsou výdajovou položkou!!!