PHILIPSOVA KŘIVKA

1. v bodě A je U na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2. expanzivní politikou snížíme U pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3. Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4. Pokud by stát udržoval U pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D (produkt se zvýší jen nominálně)

=>Pouze přirozená míra nezaměstnanosti vytváří prostředí pro stabilní míru inflace
(proto nejlepší stabilizační politikou je udržovat nezaměstnanosti na její přiroz. míře při nízké úrovni setrvačné inflace).
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru:

– restriktivní politikou, aby skutečný produkt byl nižší než potencionální. Ztráta produktu představuje náklady
snížení míry inflace – náklady disinflace
– důchodovou politikou – působí na firmy a odbory, aby omezily tempo růstu cen a mezd. Tím je narušena
pružnost cen a mezd – trh neposkytuje správné info o nejlepší alokaci VF – efektivnost ekonomiky se snižuje.