Rovnice

Rovnice byla rozpracována neoklasickou ekonomií (dle klasiků je AS vertikálou) a Fischer předpokládal konstantní V => cenová úroveň je přímo úměrná peněžní zásobě => nezbytnost regulace množství oběživa v ekonomice

Keynesův přístup –odmítá stabilitu V vzhledem k měnící se úrokové sazbě a očekávání subjektů – past likvidity
(Každý jedinec má představu o „normální“úrovni úrokových sazeb, pokud se tržní sazba pohybuje nad normální úrovní, očekává se její pokles => růst cen obligací a jejich nákup => růst DM, při dostatečně velké úrokové míře je tedy spekulativní DM zanedbatelná , zatímco při malé i je spekulativní maximální DM – nekonečně elastická vůči úrokové sazbě) => s růstem i DM klesá a pohyb i tak ovlivňuje i rychlost obratu peněz V

Friedmanův přístup – předpokládá stabilitu oběhu peněz V, ale jeho teorie je založená na permanentím důchodu
(což je diskontovaná hodnota budoucích příjmů a právě její výše ovlivňuje DM, rozdíl výnosnosti peněz od očekávané výnosnosti alternativních aktiv na základě změn i a inflace má zanedbatelný vliv) => DM je stabilní
=> peníze jsou aktivní pouze krátkodobě, dlouhodobě jsou neutrální (růst M se projevuje pouze do růstu inflace)

Cambridgeská verze kvantitativní teorie peněz (Marshall) DM = k * P * Y

DM je proporcionálně závislá na důchodu (rozhodujícím významem peněz je fce platebního prostředku), kde proporcionalitu vyjadřuje právě koeficient k, který je dán preferencemi a chováním spotřebitelů.

Y – aktuální reálný produkt k – koeficient k nom. důchodu P – cenová hladina