Různým mírám výnosu

Různým mírám výnosu odpovídá různé rozdělení spotřeby. Optimálního rozložení spotřeby lze najít pomocí indif.analýzy, kde indif.křivky zobrazují různé úrovně užitku při různých kombinacích C0 a C1, směrnicí je mezní míry časových preferencí ( – která udává poměr, v němž je spotřebitel ochoten vzdát se současné spotřeby 1 statku C0 ). Linii tržních příležitostí pak představuje specifická forma linie rozpočtového omezení pro mezičasový výběr, která zobrazuje situaci po vstupu na kapitálový trh,ať už v pozici věřitele či dlužníka.Její sklon je dán výší reál.úrok.míry (r).

V bodě, kde je směrnice nejvyšší dosažitelné indif.křivky shodná se směrnicí line tržních příležitostí pak platí:
– (1 +  ) = – (1+r) =>  = r => optimum je závislé na r, velikosti současného a budoucího příjmu a vývoji cen statku
Zhodnocení úspor ve výrobě

Možnosti přeměny současné spotřeby C0 do spotřeby budoucí C1 lze vyjádřit graficky pomocí hranice výrobních možností (na ose x měříme C0, na ose y pak C1). V případě spotřeby zboží pouze v současnosti bychom se nacházeli v bodě F, za předpokladu pouze budoucí spotřeby v bodě G. Při daných výrobních zdrojích společnosti tak hranice výrobních možností udává maximálně dostupné kombinace spotřeby jednoho zboží ve dvou různých časových obdobích
=> technické možnosti přeměny současné spotřeby v budoucí (snížením současné spotřeby o  C0 zvýšíme budoucí spotřebu o  C1) vyjadřuje směrnice PPF (její sklon) a určuje tak velikost míry výnosu z kapitálové akumulace – R
(vnitřní výnosové procento).