TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU
3) neoklasický růstový model (Solow, Lucas)–zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst kapitálového vybavení práce) a technologických změn při vysvětlování růstu potenciálního reálného GNP. Tempo růstu ve stálém stavu je exogenní veličinou a země se stejným tempem vývoje technologií a stejným tempem růstu obyvatelstva nakonec dospějí ke stejnému tempu růstu ve stálém stavu (ačkoliv úrovně důchodu ve stálém stavu budou odlišné).
V souvislosti s ekonomickým růstem je důležitá dynamika vývoje agregátní nabídky a poptávky, která ovlivňuje vztah mezi potencionálním a skutečným produktem. Vzájemná odlišnost tempa růstu může mít přímé dopady na utváření rovnováhy, cenovou hladinu a následně na výkonnost ekonomiky v dalším období.
– zaostáváním tempa růstu AD za vývojem AS dochází k deflaci a zaostávání skutečného výkonu za potencionálním produktem (pokud zároveň nedojde ke zvýšení potencionálního produktu = klasická recese)
– zaostáváním tempa růstu AS za vývojem AD dochází k omezování výkonu a růstu cenové hladiny (slumpflace)
