Základní způsoby koordinace hospodářství
Centrálně plánované ekonomiky byly rozvíjeny jako forma překonávající nedostatky a poruchy fungování, tedy koordinace tržních systémů. V těchto kritikách byla zpravidla obsažena idea, že hospodářské poměry je možno uspořádat lepším, spravedlivějším způsobem, který byl nezřídka automaticky spojován s vyšší efektivností.
Tržní systém jako celek se optimalizuje cestou zpětných kroků, které směrují systém k rovnováze (optimu).
Teorie centrálně plánované ekonomiky vycházely vždy z předpokladu možnosti dosažení optima předem – nutně předpokládá centralizaci rozhodovací pravomoci, tím omezování až likvidaci vlastenecké suverenity.
Ekonomický základ obou systémů se tak nutně rozchází v samém východisku – uspořádání vlastnických poměrů.
V klasifikaci dnešních moderních ekonomik převládají ekonomiky smíšené, založené na koexistenci a doplňování systému cenové i příkazové koordinace.
Koexistence různých principů koordinace je možná a reálně existuje. Dominujícím principem je cenový systém u tržní ekonomiky, nebo princip příkazu u centrálně plánované.
Termín smíšená ekonomika je používán v obecné ekonomii ke zdůraznění toho, že reálné hospodářství současnosti není ani čistě tržní, ani čistě plánované.
