2, regulační funkce
– dílčím úkolem (zejména daní spotřebních) je regulovat spotřebu. Přispívá ke zdravější a ekologicky únosné spotřebě.
3, stimulační funkce – daňová soustava musí působit jako ekonomický nástroj, aby se daňoví poplatníci rozhodovali v souladu s ekonomickými hledisky. Např. vlastníkovi nemovitosti se nevyplatí vlastnit tyto nemovitosti, jestliže je neužívá nebo s nimi nepodniká.
4, sociální funkce – do daňového systému zabudovává nástroje, které pomáhají řešit sociální a kulturní potřeby ve státě. Např. odčitatelné položky od základů daní.
STRUKTURA DAŇOVÉ SOUSTAVY
V naší daňové soustavě můžeme obecně členit daně do dvou skupin:
1, daně nepřímé – jsou platby, které jsou vázány na jednotlivé druhy výrobků nebo služeb. Poplatníkem nepřímých daní je konečný spotřebitel, který je platí v ceně výrobků a služeb. Nepřímými daněmi jsou daň z přidané hodnoty, který má univerzální charakter a spotřební daně (daň z uhlovodíkových paliv a maziv, z lihu a lihovin, z piva, z vína, z tabákových výrobků), které mají selektivní charakter.
