3.2 Státní výdaje a třísektorový model
Dosavadní výklad lze, i když tomu vaše pocity možná neodpovídají, považovat za příliš zjednodušený. S
modelem důchod-výdaje jsme pracovali pouze v rámci dvou sektorů ekonomiky: domácností a firem. Pro
zvýšení realističnosti modelu do něj nyní zavedeme nejprve třetí sektor – stát (jeho daňové příjmy a rozpočtové
výdaje) a později čtvrtý sektor – zahraničí. Státní výdaje a zdanění ovlivňují ekonomiku dvěma způsoby. Zvýšení
státních výdajů může zvýšit reálný důchod prostřednictvím multiplikačního efektu a snížení příjmů z daní bude
mít podobný, i když méně výrazný účinek.
(a) Státní výdaje na zboží a služby (G) jsou složkou zamýšlených agregátních výdajů. Rovnici (7) proto můžeme
upravit do tvaru:
EP = C + Ip + G (16)
(b) Pozitivní úroveň příjmu z daní (T) snižuje disponibilní důchod (YD) oproti celkovému důchodu (Y):
YD = Y – T (17)
Zavedením rovnice (17) do spotřební funkce (3) získáme novou spotřební funkci, ve které úroveň výdajů na
spotřebu závisí na výši daní:
C = C0 + cYD = C0 + mpc(Y – T) (18)
