Americká větev postkeynesiánství

– tzv. nerovnovážné keynesiánství
– rozpracovala teorii endogenní nabídky peněz, podle níž si kapitalistická ekonomika bankovní peníze podle potřeby vytváří nebo destruuje.
Leijohnufvud a R. Clower vydali spis : „Nerovnovážné keynesiánství„.
– reakce na to, že Keynes je prezentován jako specifický případ rovnovážného systému
– odmítají možnost předvídání reakcí hospodářských subjektů
– státní intervence je nutností, stát musí vytvořit správný poměr mezi fiskální a monetární politikou
– ukazují, že neoklasická ekonomie je s Keynesovou ekonomií neslučitelná. Zdůrazňují, že Keynes na rozdíl od neokeynesiáncůpojednává hlavně o nerovnováze – je to ekonomika nerovnovážného systému – tíhne k neustálému porušování rovnováhy. Příčinou tohoto je podle obou autorů nedokonalá informace (vznik rozdílu mezi očekáváním a skutečností) a nejistota.

Předmět a metoda v postkeynesiánství (Postkeynesiánství po roce 1973)

Postkeynesiánská politická ekonomie má 3 funkce: zkoumat mechanismus fungování vyspělých tržních ekonomik, navrhovat jeho zdokonalení ve smyslu určitých kritérií, a hledat, zdůvodňovat a obhajovat tato kritéria.
Hlavním cílem je vytvořit teoretický systém a vytvořit tak protiváhu současným vládnoucím doktrínám. Tyto teorie mají podle nich omezenou poznávací schopnost a nezpůsobilost formulovat adekvátní hosp. politiky.