Celkově lze říci, že nová klasická makroekonomie je charakterizována zejména těmito rysy:
Celkově lze říci, že nová klasická makroekonomie je charakterizována zejména těmito rysy:
Všechny trhy jsou permanentně vyčišťovány,neboť ceny jsou dokonale pružné.
Akce v současnosti ovlivňují budoucnost a proto všichni jednotlivci dobrovolně formují racionální
očekávání. Využívají všechny dostupné informace a přizpůsobují nabídku, poptávku a ceny, takže jejich
plány se realizují optimálním způsobem, pokud se ovšem očekávání ukáží být správná.
Jelikož jsou však ekonomické procesy vystaveny náhodným poruchám, očekávání se často ukáží být
nesprávná. Exogenní šoky tak vedou k odchylnému vývoji nabídky a poptávky a k výkyvům ekonomické
aktivity.
Ekonomové nové klasické makroekonomie vidí jako jeden ze svých hlavních úkolů potřebu vysvětlit vliv
peněz a inflace ve vztahu k výkyvům ve výstupu a zaměstnanosti, které probíhají při hospodářském cyklu.
Hlavní představitel nové klasické makroekonomie Robert Lucas viděl Phillipsovu křivku (podobně jako M.
Friedman) jako empirickou skutečnost, kterou je třeba objasnit. Dřívější neoklasická ekonomie tvrdila v souladu
s kvantitativní teorií peněz, že zvýšení množství peněz v ekonomice vede za předpokladu pružných cen pouze k
růstu míry inflace bez reálného efektu na výstup ekonomiky a zaměstnanost. Realita byla ovšem taková, že růst
peněžní zásoby, který vede k růstu cen, je zjevně doprovázen dočasným růstem výstupu a zaměstnanosti. A
podíváme-li se na to z druhé strany – není snadné snížit výrazně míru inflace, aniž se ekonomika dostane do
recese s nezaměstnaností7).
