Co se stane s úrovní reálného důchodu
Co se stane s úrovní reálného důchodu, je-li zvýšení státních výdajů doprovázeno zvýšením daňových příjmů
o stejnou částku a stav státního rozpočtu tak zůstane nezměněn (dG = dT)? Laik by řekl, že se nezmění.
Keynesiánský ekonom to však vidí jinak. Za předpokladu, že nedojde ke změně investičních výdajů (dI = 0),
změní se agregátní výdaje (dE) a reálný důchod (dY) o částku rovnou změně státních výdajů plus změně
spotřebních výdajů vyvolané změnou daní. Změna spotřebních výdajů je rovna meznímu sklonu ke spotřebě
(mpc) násobenému změnou disponibilního důchodu:
dE = dY = dG + dYD = dG + mpc(dY – dT) (11)
Protože platí podmínka dG = dT, stačí ji dosadit do rovnice (11):
dY = dG + mpc(dY – dG) = dT + mpc(dY – dT) (12)
Řešením této rovnice dostaneme výraz, který je nazýván teorém vyrovnaného rozpočtu:
dY = dG = dT
Teorém vyrovnaného rozpočtu říká, že růst státních výdajů o určitou částku spojený se zvýšením daní o
stejnou částku vyvolá růst reálného důchodu rovněž o stejnou částku. Jinými slovy, multiplikátor vyrovnaného
rozpočtu je roven jedné1). Tento výsledek zní velmi lákavě, ale jen do té doby, dokud si neuvědomíme, jaké
množství předpokladů je k jeho dosažení zapotřebí.
