cyklický deficit

Prvním typem je cyklický deficit, který vzniká automaticky jako důsledek ekonomického cyklu: recese
zpravidla bývá doprovázena poklesem daňových příjmů, cyklický deficit se tak zvětšuje. Analogicky, v období
expanze dochází k nárůstu daňových příjmů a cyklický deficit se snižuje. Tvůrci hospodářské politiky by se
neměli příliš obávat cyklických deficitů. Ty jsou vlastně znamením, že v ekonomice fungují automatické
stabilizátory.
Druhý typ rozpočtového deficitu je označován jako strukturální deficit. Je to ta část deficitu, která zbývá po
vyloučení efektů plynoucích z ekonomického cyklu. Strukturální deficit je vyvoláván diskreční fiskální politikou
a nezávisí na tom, zda je ekonomika v recesi či expanzi. Strukturální deficit je definován jako deficit, který by
byl dosažen tehdy, pokud by ekonomika operovala na úrovni potenciálního produktu.
Obr. 9.1, který je grafickým vyjádřením rovnice (4), představuje vhodný nástroj k rozlišení cyklického a
strukturálního deficitu. Dolní horizontální osa měří reálný důchod (Y), vertikální osa měří deficit či přebytek
státního rozpočtu (B). Oblast pod horizontální osou uprostřed označenou „0“ představuje deficit státního
rozpočtu, oblast nad osou naopak přebytek státního rozpočtu a body na ose vyrovnaný státní rozpočet. Rostoucí
křivky značené BL jsou rozpočtové přímky, které ilustrují vztah automatické stabilizace mezi růstem reálného
důchodu a deficitem státního rozpočtu. Každá rozpočtová přímka je konstruována pro určitou úroveň státních
výdajů G (růst státních výdajů ji posunuje směrem dolů) a pro určitou daňovou sazbu t (rozpočtová přímka má
sklon t a pokles daňové sazby vyvolávají její rotaci směrem vzhůru). Od vlivu autonomních daní (T0) v obr. 9.1
abstrahujeme.