Daně (T) a trasfery (F)

pouze přerozdělují existující důchod a kupní sílu od těch, kteří jsou zdaňováni k těm,
kteří jsou dotováni. Transfery nepřestavují přínos ani k celkovému výstupu ani k celkovému důchodu.
Nevytvářejí žádnou přidanou hodnotu nebo čistou produkci. Proto nemohou být součástí GDP.
Protože transfery (F) jsou v podstatě negativní daní, není důvod odlišovat daňové příjmy státu od transferů.
Místo toho definujme čisté daně (T) jako hrubé daně (TG) mínus transfery (F). Pokud budeme dále hovořit o
daňových příjmech státu, budeme mít na mysli čisté daňové příjmy, které budeme značit symbolem T:
T = TG – F (9)
a rovnici (8) můžeme převést do jednoduššího tvaru:
Y = C + S + T (10)
Nyní můžeme agregátní výdaje v rovnici (6) přepsat do tvaru:
E = C + I + G + (X – M) (11)
Protože Y
E, rovná se pravá strana rovnice (10) pravé straně rovnice (11) a platí:
C + S + T
C + I + G + (X – M) / (přičteme [-C + M])
S + T + M
I + G + X (12)
Ze získaného vztahu vidíme, že úspory a investice se nemusí vždy rovnat, jak bylo uvedeno v rovnici (5).
Proto definujeme obecnější pravidlo: protože se příjmy musí rovnat výdajům, musí se nespotřebovaná část
důchodu (úspory + čisté daně + import) rovnat nespotřební části výdajů na finální produkt (investice + státní
výdaje + export).
Jinými slovy, část důchodu, která představuje „únik“ z výdajového toku (S + T + M), se musí dorovnat
„injekcemi“ nespotřebních výdajů (I + G + X). Toto pravidlo pomáhá objasnit financování deficitu státního
rozpočtu.