Řekli jsme, že s růstem spotřeby a volného času roste užitek domácností.

Řekli jsme, že s růstem spotřeby a volného času roste užitek domácností. Jediným zdrojem spotřeby je ovšem mzda. Domácnosti proto mohou zvyšovat spotřebu jen snižováním hodin volného času. Do levého grafu nyní dokreslíme kombinace volného času a spotřeby, které jsou dostupné při různých úrovních reálné mzdy. Jsou představovány liniemi z0, z1, z2, z3. Linie z0 je linií odpovídající reálné mzdě (W/P)0, s růstem množství nabízené práce rostou pracovní příjmy domácností a roste i dostupná úroveň spotřeby. Linie z1 odpovídá vyšší reálné mzdě (W/P)1, atd.

Množství práce, které budou domácnosti při různých úrovních reálné mzdy ochotny nabídnout je dáno bodem dotyku indiferentní křivky s linií z.

Z levého grafu můžeme vyčíst, že při úrovni reálné mzdy (W/P)0 budou domácnosti ochotny nabídnout množství práce L0. Pokud reálná mzda vzroste na úroveň (W/P)1 dojde k růstu nabízeného množství práce na L1 – domácnosti nahrazují relativně dražší volný čas prací. Úrovni mzdové sazby (W/P)2 odpovídá množství nabízené práce L2 . S růstem reálné mzdy na úroveň (W/P)3 množství nabízené práce klesá (L3) – úroveň spotřeby domácností je již tak vysoká, že domácnosti si dovolí snížit množství nabízené práce a zvýšit množství volného času. Přeneseme-li body do grafu vpravo, jejich spojením dostaneme křivku nabídky práce.