Extrémní keynesiánský případ – fixní nominální mzdy, fixní ceny
V extrémním keynesiánském případě se zavádí silný předpoklad, že každá dodatečná jednotka práce je stejně produktivní → produkční funkce je lineární, křivka mezního produktu práce a tím pádem i křivka příjmu z mezního produktu práce (křivka poptávky po práci) je horizontální. Při nepružnosti cen je křivka AS také horizontální. Zde, podobně jako v předchozím případě, se trh práce při nedostatečné AD nemůže vyčistit. Rozměr zaměstnanosti je tedy výlučně otázkou agregátní poptávky (čím více zaostává za potenciální produktem, tím vyšší nezaměstnanost).
Zdroje nepružnosti mezd a cen
1) Dlouhodobé mzdové dohody
2) Teorie efektivních mezd – firmy, ač při všeobecném tlaku na pokles mezd, se snaží udržet své zaměstnance, a proto drží mzdy na nezměněné úrovni
3) Menu costs (náklady na přecenění) – firmy zvažují, zda přecenit svou produkci, poměřují náklady na přecenění s výnosy, které by jim přecenění přineslo – pokud jsou tyto náklady stejné nebo vyšší než výnosy, firmy produkci nepřecení
