Účinek důchodové daně
Nyní zvýšíme realističnost modelu tím, že vezmeme v úvahu indukované daně, tj. daně, jejichž výše závisí na
výši důchodu. Stát získává příjem z daní (T) nejen vybíráním autonomních daní (T0), ale i daní indukovaných
(TI). Základní indukovanou daní je důchodová daň, neboli daň z příjmů obyvatelstva2). Celkový příjem z daní
neboli daňovou funkci můžeme proto zapsat ve formě:
T = T0 + TI = T0 + t.Y (23)
Prvním členem rovnice je autonomní daň a druhým členem rovnice je příjem z důchodové daně, tj. míra zdanění
neboli sazba důchodové daně (t) krát důchod (Y). Disponibilní důchod (YD) získáme odečtením příjmů z daní od
celkového důchodu:
YD = Y – T = Y – T0 – t.Y = (1 – t).Y – T0
Úniky z výdajového toku
Existence důchodové daně znamená, že každá změna celkového důchodu (Y) vyvolá změnu disponibilního
důchodu (YD) pouze o část (1 – t). Jestliže bude např. t = 0,2, při růstu celkového důchodu o 100 Kč vzroste
disponibilní důchod pouze o 80 Kč. Každá změna v celkovém důchodu (Y) se nyní rozdělí na indukovanou
spotřebu, indukované úspory a příjem státu z důchodové daně, a to následovně:
indukovaná spotřeba mpc(1 – t) 0,75(1 – 0,2) = 0,6
indukované úspory mps(1 – t) 0,25(1 – 0,2) = 0,2
indukované daně t = 0,2
Celkem (mpc + mps)(1 – t) + t = 1,0
