kardinalistické pojetí mezní užitečnosti
– mezní užitečnost je možno změřit (Menger, Bohm-Bawerk, Marshall,Walras)
ordinalistické pojetí mezní užitečnosti – spotřebitel je schopen pouze porovnávat mezní užitečnosti jednotlivých statků, základem výkladu se staly indiferenční křivky
Předchůdci teorie mezní užitečnosti:
J. Scottus
M. Barbon – hodnota zboží vyplývá z užitečnosti = schopnosti uspokojovat přání.
E.B. Condillac – při směně se nesměňuje zboží a služby stejné hodnoty, každý dává vždy menší hodnotu za větší. Hodnota věci je determinována našimi potřebami.
D. Bernoulli (matematik) – začíná odlišovat celkový a mezní užitek, každá dodatečná peněžní jednotka je méně užitečná. Celková užitečnost peněz roste logaritmem množství.
W.H. Gossen – první ucelený výklad teorie mezní užitečnosti, formuloval 3 Gossenovy zákony o mezní užitečnosti:
1. zákon klesajícího mezního užitku: mezní užitečnost zboží klesá s jeho rostoucí (opakovanou) spotřebou
