Keynesiánská nezaměstnanost
V reakci na hospodářskou krizi 30. let napadl J.M.Keynes do té doby převládající neoklasické pojetí
nezaměstnanosti ve třech směrech: (1) nominální mzdové sazby jsou velmi nepružné, (2) zaměstnanost je spíše funkcí agregátní poptávky než reálné mzdové sazby a (3) nedobrovolná nezaměstnanost může přetrvávat velmi
dlouho.
Keynesovo pojetí přičin vzniku nedobrovolné nezaměstnanosti zachycuje obr. 11.5. V levé části vidíme
model AS-AD. Křivka SRAS0 je fixována pevnou nominální mzdovou sazbou (W0). V pravé části je zakreslen
známý model trhu práce. Ekonomika se původně nachází v bodě E0, je vyráběn potenciální produkt (YK) a míra
nezaměstnanosti je na své přirozené úrovni.
Nyní si představme, že se z nějaké příčiny sníží agregátní poptávka z AD0 na AD1 a ekonomika se přesune do
bodu E1. V neoklasickém modelu by poklesla cenová hladina, následně reálná mzdová sazba, agregátní nabídka
by se přesunula z SRAS0 na SRAS1 a ekonomika by se vrátila na původní úroveň reálného produktu a
zaměstnanosti v bodě E2.
2) V kap. 13 uvidíme, že „příliš nízká“ či „příliš vysoká“ reálná mzdová sazba existují zejména tehdy, když se skutečná míra
inflace odchyluje od očekávané míry inflace. V případě, že reálná mzdová sazba je „příliš vysoká“, roste nezaměstnanost nad
svoji přirozenou míru. Když je reálná mzdová jsou „příliš nízká“, množství poptávané práce a množství zaměstnaných rostou a
nezaměstnanost klesá pod svoji přirozenou míru.
