Multiplikátor autonomních výdajů (k)
je definován jako poměr změny důchodu (dY) ke změně zamýšlených
autonomních výdajů (dE0P), která ji způsobila:
k = dY/dE0P = 1/(1 – mpc) = 1/mps k = 1/0,25 = 4,0
Podstatu multiplikačního efektu si můžeme vysvětlit na příkladě v obr. 3.5. Dejme tomu, že ekonomika je
původně ve stavu rovnováhy v bodě B. Nyní dojde z libovolných důvodů k růstu některé složky autonomních
výdajů – např. investic – o 25 mld Kč. To posune křivku agregátních výdajů směrem vzhůru a vznikne nová
rovnováha v bodě J. Z obr. 3.5 vidíme, že růst autonomních výdajů (menší vertikální šipka) vedl k násobnému
růstu reálného důchodu (větší horizontální šipka). Jak je to možné?Odpověď na tuto otázku najdeme tehdy, když budeme v několika kolech sledovat, co vyvolalo prvotní
zvýšení autonomních výdajů:
(1) došlo ke zvýšení autonomních výdajů E0P, resp. autonomních investic o dI0 = 25 mld Kč,
(2) zvýšení investic I0 o 25 mld Kč se následně projeví zvýšením reálného důchodu dY1 = 25 mld Kč. Tento
přírůstek obdrží lidé podnikající a pracující v odvětví, které vyrábí investiční statky,
