Nyní můžeme odvodit celkovou spotřebu při stabilním růstu
Nyní můžeme odvodit celkovou spotřebu při stabilním růstu. Jelikož víme, že platí Y = C + I, odvodíme
celkovou spotřebu ve stabilním stavu z rovnice (13) jako:
Ct = Yt – (n + x)Kt (14)
Rovnice (13) a (14) měří celkové investice a celkovou spotřebu, nás však zajímají především údaje na osobu.
Proto rovnici (14) převedeme všechny proměnné do tvaru „na osobu“, reálný důchod na osobu nahradíme
intenzivní produkční funkcí v rovnici (12) a dostaneme spotřebu na osobu ve stabilním stavu:
c = f( k) – (n + x)k (15)
V rovnici (15) jsme vynechali časový symbol t, neboť ve stabilním stavu jsou spotřeba na osobu a poměr
kapitál-práce konstantní.
Rovnici (15) lze interpretovat dvěma způsoby. První vysvětlení je to, že spotřeba na osobu ve stabilním stavu
je dána rozdílem mezi reálným důchodem na osobu (resp. produkční funkcí na osobu) ve stabilním stavu a
investicemi na osobu ve stabilním stavu. Druhá interpretace říká, že růst poměru kapitál-práce ve stabilním stavu
k má dva protichůdné účinky na spotřebu na osobu ve stabilním stavu. Růst k zvyšuje množství produkce, které
může vyrobit jeden pracovník, tj. f(k), a tedy i spotřební možnosti. Růst k zároveň zvyšuje množství reálného
důchodu na osobu, které musí být věnováno na investice, tj. i =(n + x)k. A více zdrojů na investice znamená
samozřejmě méně zdrojů na spotřebu.
