Peněžní zásoba a očekávaná míra inflace
V kap. 6 jsme si řekli, že růst peněžní zásoby vede v delším období k růstu cenové hladiny. Proto lze
předpokládat, že pokud se zvyšuje tempo růstu peněžní zásoby, budou lidé očekávat vyšší míru inflace. A jelikož
je očekávaná míra inflace složkou nominální úrokové sazby, je z rovnice (15) zřejmé, že růst očekávané míry
inflace vede k růstu nominální úrokové sazby. Růst nominální úrokové sazby vyvolaný růstem očekávané míry
inflace bývá označován za efekt očekávání neboli Fisherův efekt.
Peněžní zásoba a úrokové sazby v čase
Spojíme-li úvahy o růstu peněžní zásoby a uvedené tři efekty, dojdeme k následujícím závěrům, které
graficky zachycuje obr. 7.9. Růst peněžní zásoby vyvolá zpočátku pokles nominálních i reálných úrokových
sazeb díky efektu likvidity (mezi body A a B). Poté ovšem začínají nominální i reálné úrokové sazby opět růst
kvůli důchodovému efektu (mezi body B a C) a po určité době se vrátí nominální i reálné úrokové sazby na
původní úroveň (bod C). Poté se projeví inflační očekávání a začnou růst nominální úrokové sazby při
neměnných reálných úrokových sazbách kvůli efektu očekávání (mezi body C a D).
