Phillipsova křivka v pojetí nových klasických makroekonomů
Phillipsova křivka v podání ekonomů NKM je určitou parafrází Friedmanova přístupu. Friedmanova verze je
postavena na přirozené míře nezaměstnanosti a adaptivních očekáváních. Rozeznává dvě Phillipsovy křivky,
dlouhodobou a krátkodobou. Verze představitelů NKM je založena také na přirozené míře nezaměstnanosti,
ale na racionálních očekáváních. Rozeznává v podstatě pouze jednu Phillipsovu křivku – vertikální
„pravdivou“ Phillipsovu křivku. Klesající Phillipsova křivka může vzniknout jen jako „jevová“ Phillipsova
křivka např. tehdy, když dojde k neočekávanému poptávkovému šoku. Centrální banka např. naprosto
neočekávaně zvýší tempo růstu nabídky peněz, následkem toho rostou ceny, reálný důchod a klesá míra
nezaměstnanosti. Pokud by však byla akce centrální banky předvídána, jevová Phillipsova křivka by splynula s
pravdivou Phillipsovou křivkou a rostla by pouze míra inflace.
Z výše uvedeného je zřejmé, že R. Lucas namísto vztahu nezaměstnanost-inflace řeší vztah reálný
důchod-inflace, resp. chápe svou verzi krátkodobé agregátní nabídky jako specifickou vezi Phillipsovy křivky.
Vzhledem k tomu, že mezi vývojem reálného důchodu a mírou nezaměstnanosti existuje poměrně těsný vztah,
jde o nepříliš výrazný rozdíl, což dokumentuje obr. 13.6. Rovnici (5) lze proto také považovat za moderní verzi
Phillipsovy křivky. Rovnice říká, že relativní růst skutečné míry inflace oproti očekávané míře inflace se projeví
v relativním růstu skutečného reálného důchodu oproti potenciálnímu reálnému důchodu. Tato verze Phillipsovy
křivky je v současnosti standardní verzí používanou ve většině makroekonomických modelů.
