Problém struktury
Problém struktury užití veřejného dluhu je vlastně problémem, do jaké míry je soukromý kapitál nahrazován
veřejným dluhem. Někteří ekonomové tvrdí, že s rostoucími deficity státního rozpočtu dochází k tomu, že
úspory stále více proudí místo do rizikových (ale efektivních a výnosných) soukromých kapitálových investic, do
často neefektivních a pochybných státních aktivit. Soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem a to
dlouhodobě snižuje výrobní potenciál ekonomiky.
Vnitřní a vnější dluh
Dalším významným problémem je to, do jaké míry je veřejný dluh vlastněn domácími subjekty a do jaké
míry zahraničními subjekty. V tomto smyslu je třeba rozdělit veřejný dluh na dluh vnitřní a dluh vnější. Vnitřní
dluh je pro danou zemi rozhodně menším problémem, neboť jej obyvatelé dluží sami sobě. Vnější dluh naproti
tomu představuje mnohem závažnější problém. Země s vysokým vnějším dluhem se mohou dostat do pozice,
kdy musí mít pozitivní čistý export, aby byly schopny svůj vnější dluh obsluhovat (tj. platit úroky a splácet
jistiny). Pozitivní čistý export znamená, že země spotřebovává méně než produkuje, spotřební možnosti obyvatel
dlužnické země jsou tak sníženy.
