Rozpor, který Vás bude provázet
Vaším studiem makroekonomie bude prolínat kontroverze mezi klasickým (neoklasickým) a keynesiánským
(neokeynesiánským) přístupem k makroekonomickým problémům. Na tomto místě naznačíme alespoň podstatu
rozdílnosti v pohledech obou směrů ekonomického myšlení.
Klasická teorie
Klasický přístup má své kořeny v učení slavného skotského ekonoma Adama Smithe. V r. 1776 A. Smith
publikoval svou práci „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, v níž vyslovil svou myšlenku o
„neviditelné ruce“. Jádro této myšlenky lze vyjádřit zhruba následovně: existuje-li volný trh a chová-li se každý
jednotlivec v souladu se svými ekonomickými zájmy, bude ekonomika jako celek dobře fungovat.
Klíčovým předpokladem pro úspěšné fungování ekonomiky řízené „neviditelnou rukou“ je existence volných
trhů – trhu výrobků a služeb, trhu práce a trhu aktiv. Tyto trhy nesmějí být deformovány takovými zásahy, jako
jsou například státem zaručené minimální mzdy, „zmrazení“ cen a mezd, zavádění „stropů“ úrokových sazeb
apod. Zejména mzdy a ceny se musí dostatečně rychle přizpůsobovat, aby byly schopné utvářet rovnováhu mezi
nabízenými a požadovanými kvantitami. Pružnost mezd a cen je zde ústředním předpokladem, neboť v tržním
systému plní změny mezd a cen úlohu signálů, koordinujících akce ekonomických subjektů.
